Pohádky jsou velmi často brané jako naivní zábava. Povrchní příběhy k zabavení dětí, něco, z čeho jednou "vyrosteme". Pohádkám se přece nedá věřit, jsou plné oblud, kouzel a navíc všechno vždycky končí dobře.

​

To je ovšem chyba. Pohádky jsou mistrná díla, která mají smysl v každém detailu. Není to pouhé fantazírování. Je to spleť signálů, obrazů, symbolů a informací, jenž se vytvářela stovky a tisíce let a dává nám jedinečnou možnost seznámit se s velikými životními moudry s lehkostí , přirozeností a láskou. Pohádky mají v dětském životě spoustu důležitých funkcí, jako je poznávací, výchovná, vzdělávací a terapeutická. 

​

Pro nás jako rodiče a pedagogy je zásadní tuto hloubku pochopit, umět s ní pracovat, navázat díky tomu s dětmi hlubší porozumění, být účastní jejich vnitřnímu prožívání a podporovat zdravý vývoj.

​

Jak jsem vůbec k tématu přišla?

​

Pohádky mě fascinovaly odjakživa. Dlouho jsem do toho snového světa utíkala i jako dospělá a užívala si odpočinek, úlevu a fantazii, které mi pohádky skýtaly. Proto jsem také začala psát knížky pro děti. Byl to pro mě obrovský relax a vypsala jsem se z toho, co mě trápilo, nebo co bych jako pedagog chtěla dětem říct.

​

Postupem času jsem ale přicházela na rovinu pod povrchem, spojitosti s filosofií a mytologií. Objevovala jsem hlubší souvislosti a téma mě nadchlo úplně z jiného úhlu.

Pohádky totiž nejsou jen odpočinkové vyprávění. Je to ten nejkrásnější způsob komunikace, dědictví poznání a objevování života. Jemně, šetrně a kouzelně nás dovedou do světa dospělosti, ale nikdy na ně nezapomeneme. Navždycky nám zůstane kousek dušičky pro pohádky otevřený. Nejsou snad filmy a knihy jen pokračování motivů z pohádek pro dospělé?

​

Znát tajemství pohádek, znamená porozumět našim dětem, jejich potřebám a mít v ruce způsob, jak si s nimi budovat důvěru a mít pro ně vždy připravenou oporu a pomoc v té nejlaskavější podobě.