Jsem spisovatelka a autorka více než dvaceti knih. Ve své tvorbě se často věnuji tématům, která nejsou úplně jednoduchá, protože věřím, že pomocí příběhu se dají uchopit srozumitelně a laskavě.
Chci psát knihy, v nichž děti najdou prostor pro vlastní fantazii, emoce a zvědavé otázky. Malé literární výlety, odkud si mohou odnést právě to, na co jsou zralé a co v danou chvíli potřebují.
Vycházím přitom z vlastní lidské i profesní zkušenosti. Mám dvanáct let pedagogické praxe a právě každodenní kontakt s dětmi pro mě je tou největší inspirací. Naučil mě dívat se na svět jejich očima, naslouchat jim a chápat i to, co si raději nechávají pro sebe.
Moje pohádky několik let ožívaly na jevišti s Divadlem Pampeliška. S autorskými hrami jsme navštěvovali školky a festivaly a nahráli dvě studiová hudební alba ke knihám Jez jako kanec a Co sežral žralok.
Vedle vlastní tvorby se věnuji také lektorské a metodické práci, především v oblasti dětského prožívání, wellbeingu a environmentálního vzdělávání.
Moje knihy vycházejí v předních českých nakladatelstvích, jako jsou Albatros, Pikola, Grada nebo Portál, a spolupracovala jsem na nich s řadou výrazných českých ilustrátorů, například Anetou Žabkovou, Jitkou Petrovou, Martinem Hanschildem nebo Liborem Drobným. Pravidelně publikuji v časopisech Dráček, Sluníčko a Raketa a moje pohádky najdete v mezinárodní čtecí aplikaci Readmio.
Co se o mně běžně neví?
Vyrostla jsem v prostředí pražského undergroundu, takže umění, hudba a nekonvenční pohled na svět byly součástí mého života odmalička. Už jako dítě jsem vymýšlela příběhy a pořádala vlastní divadelní představení.
Zatímco jiní chtěli být doktory nebo popeláři, já jsem snila o chajdě u řeky a síťovce mezi stromy, kde budu v klidu psát. Nakonec jsem se ale vydala rozumnější cestou a vystudovala pedagogiku.
Zpátky ke psaní mě paradoxně přivedla právě práce s dětmi. Pohádky, co jsem původně vymýšlela pro ně, si začaly žít vlastním životem.
Ač jsem rodilá pražanda, usídlili jsme se s manželem a dětmi v kamenné usedlosti v Pošumaví. A i když to s tou chajdou u řeky nevyšlo, příběhů mám pořád víc než dost.